Nanicovatosti z 2013 - 2014

Muž uvězněný na balkoně

Jsem vlastně muž

uvězněný na balkoně.

Uvnitř bytu se pořád ryčně slaví

Já jsem zavřený na balkoně.

Striptérka z dortu

polila hodovníky šampaňským

sněží konfety

bažantí, srnčí, jehněčí

paštičky, pusinky, stehýnka

A já na svém balkoně

držím sklenici vody.

Kdyby oni tak tušili

jak jsem ve svém vězení

bohatý a šťastný.

Vidím do dálek, kam z bytu nevidí

do dálek vede vzdálená silnice

želvy aut - výbojky světel

se sunou k jihu

za věčným světlem

pryč z ledové noci.

Jsem vlastně muž uvězněný na balkoně.

Ale mám dar -

svobodu vidění

už do bytu nepatřím

vidím do dálek

miluju do dálek

doufám k věčnému jihu

věřím v rozevřený prostor.

Striptérce upadla

nad ránem sklenice

Kdosi se udusil zvratky

Hodokvas pokračuje

hostinou průměrných.

Nikdy to nekončí

a já

jsem vlastně muž

osvobozený na balkoně.

Přáníčko všem našim milým nemocem

Hezký večer

spalničková princezno

zarděnkovými rty

slíbáváš

anginovému princi

opasek pásového oparu

Dějí se divy

I horečka omladnic vstala

a míchá

příušničný čaj.

Kdo z vás umřel na psotník?

A spanilou tuberkulózu?

Už spi,

královno cholero

zítra se zjeví mrtvorozený plod

a kluk tyfus.

Příjice odjely do Ameriky

Přejí hodně zdraví

Nejvíc

holčičce spále

a všem neštovicím.

Fantazie je prostředníkem nekonečnosti

Napršelo do polních cest.

Vesnický filozof na odpočinku

zkoumá kaluž.

V každém z nás je kaluž tuku a vody.

Jednou vyschne stejně jako ta polní.

Filozof klackem vyhrabal korýtko

a odvedl vodu do strouhy.

Bylo po kaluži.

Ale druhý den se včera umírající

smetánka lékařská

díky vodě z kaluže

vzpamatovala.

Můžeme takto přelévat i lidské kaluže?

Můžeme odebrat radosti tomu,

kdo jí má přehršel

a svést ji strouhou do umírajícího?

Filozof sedí u lopuchu.

Vtom k bývalé překrásné kaluži

přiletí vrabec.

Umírá žízní

a nemá se z čeho napít.

Jedna jediná kaluž

nikdy není tak velká,

aby nasytila vodou všechny.

Filozof vloží do dlaně mrtvého vrabce

a utrhne smetánku,

kterou včera zachránil.

Pak ji položí na vrabčí hrob.

Chúc ngú ngon!

"Có khóe khong?

Khóe, cám on!

Ten la gi?

Ten thoi la Thyuen!"

- řekla.

Uprostřed pojídání tofu.

Buddha se na nás díval zpod stropu

a má malá Annamitka

měla v očích dva tajfuny.

Umí dobře česky

studuje architekturu

a přece -

jako by pořád byla v horách

tonoucích v namodralém oparu.

V zemi bahna v zemi delt

ouška jako dva kešu oříšky.

Vlasy z vod Mekongu.

Bosými krevetkami nohou

zlehka brouzdá okrajem

Jihočínského moře.

Láska je křehčí než rýžové nudle.

Chvíle s ní jsou

jako nem - nem závitky.

stačí porozvinout

a odhalím pagodu

s nekonečnými patry

pagodu k nebi.

"Dobrou noc"

řekla.

Buddha byl přívětivý

a já, opušten oříšky kešu,

bloudím vietnamskou Evropou.

Životabudič

U kaple

nad městem

vyvěrá

pramen jménem Životabudič

A protože žitím stále jenom ztrácíme

odvaha cepení ze srážek s nepochopením 

zdraví vadne

sebedůvěra pošla 

lásce jsme vpíchli smrticí injekci 

a přátelství pomřela

Zbývá nám 

jen se napít nové vody

na tom osamělém plácku

u pramene jménem 

Životabudič

A pitím z dlaní vkleče

posunout život o kousek jinam

Kdyby byly naše touhy vybombardovány 

a cíle ošlehl výbuch 

city zkvasily

úsměvy se nám znetvořily

a vůle žít vyvanula

stále můžeme všeho nechat

vystoupat tím tichým schodištěm

nastavit vodě dlaně

omočit rozprasklé rty 

a pít - 

- ne moc hltavě, 

to se čarovná moc ztrácí! 

Tam, u kaple nad městem

z pramene jménem Životabudič