O mně
Dětství jsem strávil pokojně v magickém zákoutí jihomoravského kraje.
Vranová je obec nad zatopeným údolím řeky Křetínky. Tím údolím procházely už v pravěku karavany kupců směrem na sever.
Nad Vranovou se tyčí vrch Isar. Bývalo na něm keltské oppidum. Vždycky jsem chtěl popsat mystiku rodného kraje. Tak jsem ji začlenil do prózy Reje mizerníků.
Tajemná přehrada Křetínka, duše prastarých bytostí...
Za vsí na louce mám své oblíbené rituální místo, tam jsem ve své fantazii promýšlel první knihy.
Kvetou tam trnky, na oblý pahorek v noci chodí srny.
Na malém zapadlém gymnáziu ve stejně zapadlých Letovicích jsem četl všechny druhy literatury, které mi přišly pod ruku.
Už v sedmi letech jsem začal naivně tvořit. Prošel jsem fází nápodoby mayovek a verneovek a v patnácti letech mě začaly zajímat zvláštní osudy, dějiny posledních tří generací a záhady.
Nedopsané povídky tehdy vyústily do románu Panacea, který jsem jako první vezl do nakladatelství do Prahy. Panacea byla složitá freska z budoucnosti. Poprvé se v ní objevilo mé zaujetí záhadnými zákoutími duše, fantazie a mystiky.
Celou knihu jsem bohužel v záchvatu vzteku ( ne jako Gogol v záchvatu šílenství ) spálil.
Pak jsem tvořil spíš povídky - jednou z nejstarších je Donovan a Zrcadlo Pravdy ( 1996 ). Je to pohádkově laděný osud muže, kterému utekla doba, láska, který se vysmíval potupné smrti.
Psal jsem i o mladických láskách a dobrodružstvích ( Zvonkoherní a zrcadlové povídky - 1998 ).
V maturitním ročníku pak satiru na policii a vlastně na celou společnost Maník Ludra ( 1998 ).
Z dobrodružné cesty do Francie a z letních rockových festivalů čerpají povídky Jedno české léto ( 1999 ) a Jedno francouzské léto ( 2011 ).