Ukázka z románu Tajemství sedmi židovských pokladníků ( 2007 )

… Hynek Nox seděl za dlouhým stolem v badatelně a luštil kurent, téměř nečitelné písmo z druhé poloviny 18. století.

Malá lampička s šetřivou žárovkou osvětlovala jen spoře dokumenty, jimiž se probíral.

Mladý historik proseděl nad kartonem listin celé hodiny. Četl, probíral se jednotlivými listy, ale nevypadalo to, že by byl se svým bádáním spokojený.

Pak konečně narazil na údaj, který ho zaujal. Přiblížil si ta slova co nejblíže k očím a zaostřil zrak. Výraz v jeho tváři se najednou zcela proměnil.

-„Ne! To není možné! Pradědeček židovského továrníka Beera, Salomon Beer, byl pokladníkem hraběte Harracha!“

Bylo to už několik týdnů, co se Hynek Nox zabýval prací pro spolek Seferides. Pracoval pro něj anonymně, protože Seferides byla víceméně tajná společnost. Utajený byl i předmět jejího zájmu. Mezi lidmi by ostatně to, po čem pátrala, vyvolalo vlnu nevole.

Nox sám pracoval na něčem, co by se nejen historikům, ale ani laické veřejnosti moc nelíbilo.

Často přemýšlel, jak by svou nynější práci nazval. Nové pohledy na holocaust? Největší tajemství Židů?

Hynek Nox byl typem člověka, který od dětství doslova ležel v knihách. Od desíti let chtěl studovat dějiny. Jeho posedlost odkrýváním tajemství minulosti ho přivedla mezi vědce, kteří neznali soukromý život, neměli rodinu – tu ostatně ani nepotřebovali. Záhady pro ně byly vším. Ženou, mateřským mlékem, vzrušením a uspokojením.

Hynek miloval pach starých dokumentů, vytočené dříky písmen v listinách a zápisech. Takových bláznů bylo mnoho. Ale většina z nich dělila čas mezi bádání a své soukromí. On mezi ty šťastlivce nepatřil. Zcela propadl svému snu – objevit odpověď na některé nezodpovězené otázky minulosti.

Byl spíš realista, ale nedokázal by žít tak, jak žila většina jeho vrstevníků. Bylo mu čerstvých třicet a bydlel sám se svými knihami a sny.

Jméno, po němž teď Nox pátral, znělo Abram Beer. Byl to otec a dědeček těch, jejichž jména nosily zdi synagogy maior v jednom menším českém městě.

Abram Beer se narodil za rakouského císaře Františka I., dětství prožil v domě židovského kupce, kde byl hlavou rodiny jeho otec, obchodník s keramikou. Ten se jmenoval Jakob Beer.

Ve svém nejstarším synovi viděl Jakob Beer spíš pokračovatele obchodu. Ale Abramovi se beztvará keramika, ouška všech velikostí a vázy na šťopkách zdály nezajímavé.

Pro otce zosobňovaly hrdost a samostatnost, pro matku zdroj obživy. Abram toužil objevovat svět.

Když se v polovině 19. století uvolnily poměry a poddaní se mohli stěhovat, navštěvoval Abram hodiny u jistého vzdělaného rabína. Tam se dozvídal nejen o učení obsaženém ve Starém zákoně a Talmudu a o prorocích. Víc než to ho vzrušovaly příběhy ze starého světa Židů, vyprávění z jejich před staletími ztraceného domova.