Svatá fantazie

Prolog

Vysvětli proč jsi dělal co jsi dělal

Tvůj poslední odstín zajíždí do pece

Přál sis končit žehem

Ne jako náčelník knížecí doby

Pohřben se zlatými vozy šperky zbraněmi

Služebným a manželkám se usekají hlavy

Vysvětli proč jsi dělal co jsi dělal

Každý život je kronika otevřeného šílenství

Každý den je onemocnění probuzením

a vyléčení spánkem

A sladká droga snů

Sny nemůžou ukrást ani na Sibiři ani v Kaledonii

Proč jsi tak zatroleně trval na opravdovém prožitku

a bojoval jako rytíř skutečnosti proti konzumu?

Každá hodina je zranění lidským zlem

a zahojení vlastní samotou

proč ti bylo nejlíp jako poustevníkovi?

Každá minuta začíná přecitlivělostí

a končí ledovým otupěním

Proč jsi tak děsivě prázdně nevěřil lidem?

Každá vteřina začíná velkým třeskem

a končí hrozivým smršťováním

Proč ji za bohatství lidstva pokládal nejistotu?

Proč ti vadilo víc když někdo přetrhl stéblo

než když člověk zabil člověka?



II.



Vysvětli proč jsi dělal co jsi dělal

Vážil sis daru života

Žil jsi v barvách

V akvamarínových probuzeních

V burgundské červeni lásky

V muslimské zeleni zklamání

Lasturové přítulnosti

Nachové spokojenosti

Indigové uzardělosti

Cyánové vzletnosti

Bronzové usedlosti

Viridiánové zlobě

Žonkylovém odpuštění.

Doufal jsi na břehu večerů

v kobaltové nekonečno

jantarové pohádkovo

v mayskou modř smyslnosti.

Uprostřed nocí jsi procital

v purpurovém strachu

z korálového prázdna

a orchideové zbytečnosti.

A nad ránem tě přepadaly

rumělkové pochyby

jestli jsi vůbec pochopil

smysl a cíl barev života.

Bál ses šerosleposti

a ještě víc splývání odstínů

a že jednou si spleteš

červánkovou s barvou svítání.



III.


Vysvětli proč, ano proč jsi dělal co jsi dělal

Vysvětli tmavé mezírky ve věčnosti

Tvůj bas na operním jevišti

ublížil něžné sopránistce

a s rapováním jsi opustil ji i dítě v jejím břiše

Několik měsíců jsi prožíval gospel

Ukradl jsi jednomu kontraaltu iluze o mužích

a s jódlováním utekl na jiný kontinent

aby ses přesvědčil

že vyjedená mísa Evropy

je pro tebe lepší než zkažené ovoce zámoří.

Ale pak

už jsi žil život v barytonu

občasném brumendu

někdy jsi sklouzl k tenoru

i k mručení zmizelých šamanů

Život se dá žít i ve zvucích

Ale pak jsi totálně ohluchl

a pro žití zbyl čich a hmat.



IV.

Náš svět je tak obludný

že hledáme jiné světy

Rozmnožujeme a zmnohonásobujeme

svou duši, duši stonožku.

Světy úniku, umělé světy

nám nahrazují mezilidské teplo

které křivohlavý kat

na něčí příkaz vzal

čtvrtil, v kole lámal a na kusy trhal

Ten kat měl jméno Moderní doba

a jeho pán měl jméno Pokrok

pánova žena zase Sexuální revoluce

Kdysi byla múzou Sigmunda Freuda

a v kamasútrických nocích

zplodili z ohně, síry a kyselin

Id, Ego a Superego

sufražetky, gaye a lesbičky

Židozednář jim kleštěmi rozevřel bránu

a oni ovládli náš prostý svět.

Náš svět je tak obludný

že hledáme jiné světy

Znám jednoho ten uniká do světa Absinthérie

Znám dalšího, co prchá do pornosvětů

Znám jiného z opiových doupat

Pak toho který laská hrací stroje

Toho, co surfuje na tsunami

A jiného, co se po nocích převléká za holčičku.

Vysvětli ještě jednou proč jsi dělal co jsi dělal.



V.


Naše zvířecí životy

obalené ve skořápce křes'tanství

jsou založené na lži

utajování zmírňování nevyřčenosti

výmluvách a nářcích beze slov

Dělali jsme co jsme dělali abychom přežili

a to je celá pravda o vševědoucí lži

Nevíme nic o jediném pocitu

v hlavě člověka se kterým nás pojí čas

To je důvod všeho lhaní

útrap tajení a zmírňování

Na světě jsou ti které netrápí nikdy nic

Ani vražda. A ti vyhrávají

A pak ti v mukách obraznosti

které k smrti trápí i dopad kapky vody na balvan

Ti prohrávají. Každý den umřou

Potom splácí zmrtvýchvstání

Denně se znovu učí chodit

A kolem jenom všechno lhaní

útrapy tajení a zmírňování

A nejpozději večer na smrtelné lůžko

Naše zvířecí životy

obalené v tenoučké slupce křesťanství.


VI.


Štěstí dostal každý

odváženo jenom podle ceny vlastní duše

Kdo je mocný touží po obyčejnosti

Obyčejný touží být mocným

Štěstí jsou přesýpací hodiny

za výlohou zavřeného krámu

Otáčí je někdo proti naší vůli

Otáčí je v nejméně vhodný okamžik

Ještěrka kterou jsi včera chytil

v prvním jarním slunci

ti dnes umírá v dlani

zimní ledové fujavice

Tak jako včerejší láska

která už zítřku nepatří.



VII.


Přátele během času

rozdělí nůž lásky

Láska vychladne a v přátelství se už nezmění

Tak co je potom smyslem života?

Zplodit a zrodit a odchovat

další klon chodící lži?

Další ruce a nohy a duši

které umřela ještěrka štěstí?

Další vyhledávače umělých světů?

Tak co je potom smyslem a završením?

Vydýchat si své litry vzduchu?

Vypít svůj vagon kapalin?

Uklízet svou zbytečnou noru?

Napsat němou knihu? Vysochat Davida?

Objevit všelék? Přistát na Venuši?

Tak jsem stál frontu na svůj smysl žití

občas pršelo občas slunce

A pokud jsem se dočkal

bohužel o tom nevím.


VIII.


Ty zajatče slasti

zastav se a uvědom si

že jsi viděl víc světů než je možné

ale nepochopil jsi ani ten hlavní

Ten svět bezhlavého utrpení

Na kusy tříštěný

a vždycky zase jinak složený

jako kaleidoskopické puzzle.

Musel ses zaškatulkovat

ve světě dušokleštičů

až jsi čím dál víc připomínal přízrak

Žít bylo občas jako stahování kůže

Pamatuješ ráno na útesu nad Livornem?

Žít bylo občas jako popíjení drceného popelu

ve zpitém objetí studentek historie

Žít bylo jako oblékat šedý svět do sametu

Jako vynalézat světlo a zase ho ničit

Jako chtít zavřít do sklenice duhu

Zážitky jako pstruzi z tvých rukou vyklouzly

Žít bylo jako přeříkávat sprostou modlitbu

a hrát přitom na famfrnoch

Vést tisíce válek a tisíckrát uzavřít mír

Žít zkrátka bylo jako ukápnout hořčici

do lesního medu

Sahat na slečnu ale dotknout se báby

mít myšlenku ale zešílet nicotou

Skočit do průzračné vody ale octnout se v močůvce

a přitom hrát na vozembouch

bouchichi - bouchichi - bouchichi - bác!


IX.


Zanechal jsi tu po sobě

sto let oslavované dílo

nebo jen odeznělý život?

Čtyři miliony rozprášených slov

Hejno postřílených ptáků

Tucet slepých úsloví

Kopu obehraných myšlenek

nebo trvalý smích či slzy?

Vysvětli pořádně proč jsi dělal co jsi dělal

Protože kdo na světě je

ten ubližuje

Je jen na něm zda víc pomáhá

a zachraňuje

nebo zraňuje a ničí

Jestli úsměvy a slzy

uhrál aspoň do remízy

Žít znamená páchat chybu za chybou

A jako cestář potom dusáš

rovnáš, zasypáváš, uhlazuješ

výmoly vin a hrby lhaní

Každý den je v tom umírání

Žhavení - výhas - naděje - žhnutí

Život je požár k vyhasnutí.


X.


Jsme utkaní ze sítě povah

Uhnětení z předchozích omylů

Pán a paní Neopakovatelní

V každém malém životě

stavíme babylonský zikkurat

hledáme říši kněze Jana

dobýváme ostrovy drahého koření

Myslíme si jak jsme noví a neotřelí

Všichni jsme na chvíli Dantové

Kolumbové, Makedonští a Kristusové.

Tak ale proč nemáme svoji sochu v parku?

Svou ulici svou planetu

Zvlášť dnes ve věku Chaosu?

Kdy pro co sáhneme to dostaneme

Co chceme vědět to si vyhledáme

Co chceme zažít to si objednáme

Ta zlatá slupka světa

je bohem opuštěný klášter

A ty chceš být mnichem

Který v prázdnu hledá zbytky hodokvasu

Chceš jenom uzavřít ten žitý chaos

Chceš pochopit proč jsi dělal co jsi dělal

Čím jsi byl neopakovatelný

V těch miliardách povah

vojska Chaosu světa.


EPILOG


Když procitneš po smrti

máš svůj soukromý ráj

navážený ze svých představ

Sem se sbíhají sny a touhy

Sem pinožkují naděje

Sem připlouvají rozkoše a pohlazení

Čím větším jsi byl fantastou

tím hladivější ráj jsi stvořil

Hledal jsi smysl pro člověka

Tady máš pravdu nahou pravdu hladovou

Pravdu svých čtyř milionů slov

Smysl je tedy vlastní fantazie

Její hry její nekonečno

Ta co je celý život bez hranic

Věčně divoká Ta co je jenom tvoje

Ta co si pěstuješ co nikdy neochočíš

Tisícibarvá mnohozvuká

Dílo co chápeš jenom ty

Nepolapíš ji chytáš ji celý život

Díky ní sám sebe přežíváš

Ta jediná ti nelže Je jenom tvoje

ukrytá ve tvých harémech

Můj smysl byl o kolik víc jsem si nasnil

než co roste tam ve světě

Život je jenom přípravný kurz

A záleží jak kdo v něm prospíval

Jak kdo byl líný, tupý, nudný

A jiný prožil stovky životů

Čím větším jsi tam byl lhářem

tím větší pravda tě tu zaplaví

A co tam jiným zanecháme

Je pro ně jenom návod který nerozluští

který byl jenom náš

Náš vesmírný kód

Viděli jsme ho jen my a jenom zevnitř

Ostatní zvenčí znali naše lhaní

Dočasnou slupku těla

Nicotu našich slov

Ten poklad v každém je jen pro nás

A život je cesta k němu sem


1.1.2014