Nezachytitelné vloudilé sebeklamy básní z roku 1997

Poslední přemýšlení nad R.C.


Jsem artyčok

vykrouhlý a plněný lepkavým voskem.

Můžu milionkrát uhnít zvenčí

vosk jednou ztvrdne, nad plamenem rozkapkuje

a pak můj mozek z vosku

oblévá vnitřní slupku

vlévá se a promíchává;

ale už to tak nechci

toužím být

vypeckovaná broskev.



Omne animal triste post coitum




Neděle je jako vždycky

pupeční šňůra všech nadějí

nevědomky bereme nůžtičky

a přestřiháváme ji.


Jednou moje nůžky zmokly v dešti

zrezly, nestřihly a v neděli

poprvé začal týden karnevalů.

Pak mi je ale vyměnili...



Kdokoli si může vzít ženu, ale já si vezmu dívku



Plácám se pyžamovými horami

kopci pyžam

i to je znakem zázemí

a klidného spánku.

Psychopatičtí psi s mordami

čichají k dírám

plynového vedení

houbař posbíral náruč janků

Co v tom kdo skrývá za hádanku?

Nikdo nic.

Jenom ohyzdný princ miluje Manku

snídali košíček dalamánků

a pak ten ohyzda políbil Manku

viděl jsem víc

ale dřív se švec přilepil na verpánku.

Než se odlepil

ohyzdný princ zneuctil Manku.



Smysl smyslu být na světě


Žací stroj přejel po louce

posekl nejvášnivější milence

Milence usekl levý bok

Milenci usekl pravý bok.

Proč se sešli poprvé a při sečení

vědí oba, už jsou přesvědčení

že po sečení nepřichází odloučení.

Druhý bok nahradí on jí a ona jemu

založí kult žacích strojů

zvednou vlnu nepokojů

proti komu, proti čemu?

Proti všemu sečenému.


Liž


Vrní

kočka vrní komusi

na klíně plném rákosí

je deštivé počasí.

Stříhám vlnu ovcí

snad mi bude tepleji

až přejdou lijáky.

Myslím na kostival

nevím proč, možná kvůli zdvihadlu

už nezdvíhá

už je staré

vyhodím ho k máchadlu,

tam vrní

kočka vrní komusi

a hrajou si na pusy

vyjasní se počasí.

Je to várka schovanek

kočky vrní na bedrech

A já brouzdám mělčinou jižní Francie...



Jízdy nocí



Prokousanou čokoládou

sleduju v letním kině

americkou lež

Potom disko, než zapadnou

poslední dny slunce v klíně,

prý neunikneš.

Takový klid

pro kruté

je zmatek a strach

pro duši v prázdném kruhu.

Nocí létat

z města do města

je má odvaha, má nekonečná cesta

mé vzývání

volám: tímto jsem jiné zjevení

Unikám

a vím, spleť nočních uliček je záludná.



Zatrolená

naděje, bez ní bychom, ale ty víš co...



Švitořil bych

švitořte

zobáčky nezavírejte

Objevte

avokádovou oblohu;

tam tesáno unaveným tepem

stojí, že kousek opodál,

pod azurovým nebem

najdu, i kdybych umíral,

najdu

kazetu s přívěšky

Jde o to

donést ji

pěšky nepěšky

Jsi malá, ustrašená

kouzelník měl dávno přestat,

dostaneš půlku věna

jmenuj mi svoje jména

svoje něžná

jména

tesaná unaveným tepem.

Budu tesat ještě unaveněji...



Děvkám



Ony soudí, asi vědí proč.

Turbíny.

Vlněný svetr, chtěl bych kalcium

nebo jakýkoli rozpustný lék

morfin, kokain, morfium

A jak se tomu říká?

- krek.

Zdá se, že je to keks,

celá společnost je průhledná zmačkanina

jako gregoriánský sex

pod pomočenými patami Hospodina.

Nehty škrábu úmysl

úmysl do laku a ten lak odpadá

když po modré žíle leze brouk

asi ví, proč zrovna žíla,

kudy leze, tudy v krvi

proudí omamná látka

Oznamovatel, Vyšeptavač

Neměnná ochrana

pro bolístky a zhroucené charaktery.



Ruskou zmrzlinu jím vždycky pod ořechem



Mě si prostě nevyfotíš

jsem naprosto plachej

odhoď slova, měj se se mnou

jako anděl svatej.

Zase dostal kaší po hlavě

šel jsem mu naparádit stromy

přišel kominík

a já se vyhříval ve stínu s domy

Tma je poslední část dne, kdy kohout spí

proplížím se k ní

jestli je jí zima

Tak si oblečeme kopřivy

Takovej tanec ve městě nenajdeš

když už nemáš na šlehačku.



Panenka



Oranžová stoka mezi

mostem, podstavou a mezí

plameny a není zima u

mostu přes řeku.

Sedím v hlíně s kameny pod

trápí mě můj rod.

Rozervanou panenku nad

pilířem mám rád.

Zabít ji je lehká věc okolo

vrátit život to je umění.

Panence vrátit život nanovo

jen zamyšlení, to nás nezmění.



Zatrmácení utrmácení



Zhasla

i víra v koníčky

Koníčci, kteří cválají

kolem dětí, které se houpají

má víra v koníčky,

čistě bílá stvoření

kopyty do květů vnoření

cválají kolem města houpaček

barevných lampiček.

Houpejte se, děti.

Měli bychom si vzít příklad z dětí,

které se vyhoupají z nálad

a které chrání bílí koníčci.



Razítko



Přikrčeně

si vyznáváme

kolik kdo z nás za druhého

kolik kdo z nás položí.

Vysíleně

klidně dáme

i ten život za živého

živý bez všech rozkoší.


Jen abys zůstala

plná tečka v tichu

abys mi zlomila

okřídlenou pýchu.

Já pak spadnu k tobě,

vrozená něha

ty a já k sobě

čili život za živého

za živého zběha


Za prázdnou tečku v křiku

hloupý za mrtvého

mrtvý v okamžiku.


Lehce se staneš

barevnou hvězdou v křiku

těžko se staneš

plnou tečkou v tichu.


Nejlépe je ti se mnou

už ani hvězdy a ani tečky

zkus zahrát jemnou

beze stop léčky


Vyznáme si

kolik kdo z nás za druhého

kolik kdo z nás položí.