1.kapitola

Maník Ludra

-

1998

-                                         

Z lískového keře vylezl někdo, kdo nemá rád srandu. -"Já se nepářu s nikým, s ničím! Já jim ještě ukážu! zapaluje si západní cigára, ale neumí zacházet ani se stříbrným zapalovačem ani s kouskem, a tak jeho pokus správně šlukovat končí krachem. Když vdechne moc, zakucká se, až zrudne, když málo, válí se mu to na patře a pálí ho to.

Smíchem umírají mistři, kteří vyfukují kolečka akouř si nechávají projet plícemi a vyfukují ho ústy i nosem.

Jeho fugura je směšně poskládaná, sám si ovšem říká "atletický typ" - "já bych mohl na módní přehlídku a ženský by se utloukly, ha ha!" naparuje se a stojí přitom zády k lískovému keři, ze kterého se před chvílí vyhrabal.

Kouří a už si vůbec nevzpomíná na osmdesátá léta, kdy stál v čele týmu bojovníků proti kouření. Vecpával se do hospod a na zábavní místa a z tribuny s mikrofonem v pazouře křičel nesmysly o rakovině plic a zbytečnosti cigaret, aniž by o tom problému něco málo věděl.

Teď se tváří jako Alexandr Makedonský před bitvou.

"Já vám ještě ukážu, kdo je to Maník Ludra!" rozhazuje ručičkama jako hmyz s šesti páry končetin a vajgl ho pálí do prstů, protože při představě vítězného tažení proti mladistvým zapomíná na samovzněcování tabáku a dostavuje se pocit podobný orgasmu.

Maník Ludra se válel pod lískou, protože jeho nasazení nemá mezí, nezná odpočinku ani dovolené. Jeho speciální nasazení je totální. Tváří se sice, jako kdyby spolkl žábu, ale v jeho papírech je uvedená jeho monumentálně vysoká hodnost, které se za ta léta dobral nejprve v týmu civilních agentů StB, později policie ČR.

Jeho oblek je čistý tvíd, jeho účes čistokrevný fašoun s rodokmenem, ještě hákový kříž a byl by dokonalý. Se svým úsměvem on sám nezná šarmantnějšího a přitom tvrdšího tvrďáka. S nosem jako pařez se dvěma dírami od červotoče nezná chlapáčtějšího chlapa. Maník Ludra je prostě pravý muž. Je nepodplatitelný jako Robbespierův poklopec, jediná víra je u něj víra ve spravedlnost, jak to má u správných policistů být. -"Přísnýsoud, to je jediná inštance," jak praví, -"co s tímhle bordelem tady u nás, sociálním asociálním, politickým i vyvrhelným, něco spraví."

Sám závidí soudcům, těm napáraděným panákům, co jezdí v audinách a létají na dovolené do Řecka a dál, závidí jim, protože jeho vykopli z prvního ročníku práv, protože si pletl paragraf s paragonem. Za takovou blbost jeho, Maníka Ludru, vyhazovat! A tak cvičil jako Demosthenes a šprtal jako mnich bibli.

Dnes má hlas jako zvon a už ví, co je to paragraf.

Ale dost přemýšlení, Maníku Ludro! Do lískových větví udeří mordýřská rachota muziky a Maník si uvědomí, proč tady vlastně je.

"Mám sledovat to ďábelský hulákání!" zanadává a zaleze zpět do keře. Z kufříku policisty vytáhne dalekohled, nebo spíš šikmohled, zaměří souřadnice 43° 23′ 52″ severní šířky a 10° 88′ 99″ východní délky ( zeměpisci šílí ) a vidí tu hrůzu. 

Koná se tam nefalšovaný letní festival rockové a jiné hudby. Ludra kroutí hlavou nad ztracenou panenskostí Foglarovy mládeže. Sám býval Jarkou Metelkou i Mirkem Dušínem a lozil po hrůzostrašné stezce odvahy ještě v devatenácti letech, než ho maminka poslala s pytlíkem svačiny do fabriky.

-"Kde je ta naše nádherná trempská nezkaženost!" povzdychne si kleje nad procesími zkažené mládeže stejně jako před lety v oddílu pionýra.

Zašmátrá v kufříku a vytahuje mobila. To je náhrada za věčně polámanou vysílačku. V ní pořád chrastilo a skučelo a slyšet nebylo ani zařvání soudruha náčelníka, který to rád se řvaním přeháněl.

-"Moravec! Haló! Moravec! Kde ste?" huláká Ludra do mobilu jako do té vysílačky a teprve po chvíli si uvědomí, že napřed musí vyťukat číslo, které samozřejmě ve svém totálním nasazení zapomněl a jinak to s mobilem neumí. Ještě neměli školení. Ta technika!